Fotografie Milana Brožka z Prošku při účasti na monarchistické demonstraci

  • Renesanční člověk, věnující se celý život nejrůznější umělecké činnosti, především hudbě a poesii, profesionálně zakotvil u práce s dětmi a mládeží, a to jako učitel a pořadatel nejrůznějších společenských akcí a zájmových činností.
  • Romantik v původním významu toho slova, co si idealisuje minulost a hluboce se trápí životem v soudobé společnosti. Ta je podle něj povrchní, orientovaná na pohodlí, spotřebu, promiskuitu, bezohledný liberalismus, nezodpovědnost a sobectví, obvykle ukryté za utilitárními frázemi nějaké formy totality nebo za rádoby humanitní rétorikou o svobodě, demokracii, stylovosti, konektivitě prostřednictvím moderních technologií apod. Proti tomu staví na konservativních hodnotách lásky, přátelství, úcty, kulturních tradic, odpovědnosti vůči druhým a vztahu k přírodě.
  • Ideálem je mu harmonie, což v jeho pojetí znamená spojení toho nejlepšího z minulosti s těmi z výdobytků moderní epochy, co usnadňují život a nenarušují ho druhým. Výrazem je pro některé skalní zastánce stylovosti těžko pochopitelné nošení cvikru současně s užíváním smartphonu.
  • Progresívní výukové postupy, přístup k osobnosti žáka, netradiční pojetí komerčních aktivit včetně dětských táborů, účelné využívání techniky a především jeho filosofie respektující postoje partnerů v dialogu a soustředící se na dosažení společného cíle bez zbytečných konfliktů z něj i přes výše uvedené konservativní postoje činí moderního člověka s širokým spektrem kontaktů a společenského uznání.
  • Nezřídka se nezúčastněným na první pohled jeví jako podivín a staromilec. Nejvýrazněji se to projevuje v jazyku a úpravě vzhledu. Jeho koníčkem je čeština, v řeči a zejména písemném projevu užívá archaismů, českého novogotického písma a zastaralého pravopisu, což podle něj demonstruje schopnost národa presentovati se bohatstvím vlastního jazyka a současně se zřetelně oddělit od toho, co přejímá z okolní kultury, které si váží. Moderní čeština na tuto svoji schopnost zresignovala a vrací se na nižší úroveň z doby před národním obrozením, což je podle něj projevem odnárodnění a splynutí českého národa se současnou globalisační tendencí, která nakonec všechno osobité pohřbí. V úpravě vzhledu se inspiruje dobou od osvícenství po secesi, pokládaje tuto dobu za vyvrcholení evropských kulturních tradic.
  • Podporuje obnovu Království českého. Za největší katastrofu v dějinách pokládá I. světovou válku, která zničila svět starých hodnot a otevřela brány totalitarismu a liberalismu.
  • Odmítá politické a hudební tendence za posledních 100 let, ale v zájmu harmonie je schopen se přizpůsobit. Příkladem toho mohou býti úpravy moderních sólových skladeb pro pěvecký sbor nebo vedení žáků k uvědomělým občanským postojům.
  • Přídomek „z Prošku“ používá jako své umělecké jméno i jako výraz svého vztahu k minulosti. Je to šlechtický přídomek upínající se k nevyjasněnému vztahu v jeho rodokmenu k rodu křivoklátského purkrabí ve XIV. století.