Stěžejní aktivitou je autorství zhruba 200 písní, zpravidla s doprovodem kytary, výjimečně s jiným. Stylově se nejvíc blíží folku, ale ve většině písní nezapře vliv tradic starší evropské hudby. To se projevuje zejména při vedení melodické linky, která využívá jeho hlasového rozsahu a tenorové polohy. Nejčastějším námětem je láska, mezi další patří filosofující texty reflektující plynutí času, politické i náboženské postoje. Specifické jsou tzv. „depky“ (depresivní písně) a „debky“ („debilní“ písně, tj. komické písně založené na absurdních textech či přednesu). Písněmi také obohatil divadelní hru pro děti Matthewa E. C. Wallise Count Dracula Meets Sherlock Holmes (1994) a především své stěžejní dramatické dílo Gilgaméš (2009).

Další oblastí hudební tvorby je práce s pěveckými sbory (v minulosti vedl školní sbory Gaudia, Puellae Veneris, Dorothea Cantilena, v současnosti Vox) a úprava některých skladeb pro amatérské soubory. Vlastní tvorbu pro pěvecké sbory zastupuje rozsáhlé a bohužel jen částečně dokončené zhudebnění Šalamounovy Písně písní pro smíšený sbor, kytaru a příčnou flétnu (1996) a cyklus Středoškolské tance pro dvojhlasý dívčí sbor (2000). Pro dětský pěvecký sbor Gaudia, který vedl v 90. letech, sestavil z upravených lidových písní a vlastní hudby malou operu První veliká noc (1995). Nejvýznamnějším dílem této oblasti je romantická dětská opera Sněhurka a sedm… (1995, premiéra 1999), která obsahuje autorovo poselství o hrdinství spočívajícím ve schopnosti zvítězit sám nad sebou a která se dočkala několika jevištních zpracování.

Jako zpěvák veřejně vystupoval od konce 80. let, a to především v pěveckých sborech Sonaglio a Hlahol, krátce s country kapelou Rufus, později v komorních souborech Žakéři a PVK SKD nebo samostatně. Od roku 1995 mnohokrát vystoupil jako sólista v různých provedeních Rybovy České mše vánoční „Hej, mistře!“ včetně řady půlnočních mší v kostelích sv. Mikuláše na Starém Městě pražském a sv. Ludmily na Vinohradech pod taktovkou Jana Maršálka. V prosinci 1989 se v souboru Sonaglio zúčastnil historicky prvního spontánního provedení této skladby pod Karlovým mostem, z čehož se v pozdějších letech vytvořil tradiční happening, který se zásluhou jeho dlouholetého přítele a kolegy Libora Sládka stal neodmyslitelnou součástí předvánoční Prahy. Svoji pěveckou dráhu ukončil recitálem při křtu svého CD Smutek a smích v roce 2000. Sólo v Rybovce na Kampě zpívá dodnes.