Comte de Lautréamont, francouzský prokletý básník, kdysi vyslovil požadavek, aby „poesii dělali všichni”. V jeho XIX. století se taková myšlenka nezdála nenaplnitelná, dnes je to naprostá utopie. Básníci vydávají svá díla vlastním nákladem, a to jen tehdy, pokud mají nějakou zásadní potřebu spatřit své verše vytištěné a svázané. Navzdory tomu, že u nás všichni povinně maturují z literatury a poesie je její povinnou součástí, drtivá většina Čechů poesii nerozumí a většina lidí o ni ani nejeví zájem. Výjimkou jsou pouze texty k populární hudbě, a i zde již hodnotnou tvorbu vytlačuje mezinárodní angličtina a texty často nevalné úrovně. Milan Brožek z Prošku je básníkem z přesvědčení, odmítá komerci a raději píše tzv. „do šuplíku”, než aby se podbízel něčím, co sám nepokládá za hodnotné, nebo aby se vnucoval se svými pocity, k jejichž vyjádření odjakživa slouží verše lépe než cokoli jiného.

Poemy

  • Kentaur (1986)
  • Padlý anděl (1986)
  • Princezna z Mortaltouru (1986)
  • U lva pana H. (1986)
  • Nero (1990)
  • Deváté přikázání (1993)     

Sbírky básní

  • Devatero květů (1984)
  • Plumbum (1986)
  • Trojdílný cyklus sbírek Záchvěvy duše (sbírky Věčnosti skleslý byt, Zpěv mrtvé labutě, Ztracený lidstva ráj; 1986 – 1988)
  • Tři volně navazující cykly Noci I, II, III (1987 – 1989)
  • Zamilované filipiky (1988)
  • Jarní znělky (2000)

Mimo tyto sbírky stojí desítky básní, které autor píše od 80. let do současnosti a z nichž už necítí potřebu sestavovati smysluplné sbírky. Výjimku tvoří několik cyklů básní a dadaisticky laděných básnických hříček, z nichž Ptačí perspektivy byly z větší části publikovány v časopise Čeština doma a ve světě (4/1997).

  • Ptačí perspektivy (1996)
  • Kolem a kolem (1997)
  • Podvody od vody (1997)
  • Cestování po lucemburských hradech (2004)